|
|
Kostel nanebevzetí Panny Marie v Tismicích
Skolil, Martin ; Macek, Petr (vedoucí práce) ; Patrný, Michal (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá románským kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Tismicích. Shromažďuje a hodnotí dosavadní bádání. Nastiňuje historický i kunsthistorický kontext. Podrobně analyzuje stavební typ baziliky a její dekorativní prvky. Práce také otevírá otázky přesnější datace kostela, způsob jeho fundace nebo problematiku přestaveb kostela v pozdějších dobách. Závěrem kostel interpretuje a vsází do dobového kontextu.
|
|
|
Vývoj valdsaského kláštera od jeho založení do r. 1420 ve vztahu k českým panovníkům a cisterciáckému řádu
Hrdlička, Vojtěch ; Zdichynec, Jan (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent)
Anotace/Abstrakt: Tato bakalářská práce se zabývá dějinami a vývojem cisterciáckého kláštera ve Valdsasech od jeho vzniku roku 1133 až do roku 1420, který tvoří horní časovou hranici práce. Měla by postihnout důvody založení kláštera, jeho vliv a moc v chebském regionu, majetkové a hospodářské vztahy a také změny uvnitř klášterní komunity. Důležité jsou i sociální vztahy mezi jednotlivými členy konventu a zvláště role opata jako představeného kláštera. Autor se pokusil také poukázat na zapojení kláštera do politiky a na účast jeho členů v evropských dějinách a rovněž na podíl jeho členů na utváření středoevropských dějin. Ačkoli Valdsasy působily na půdě Svaté říše římské a rozvíjely své kontakty především s teritorii v užším smyslu říšskými (Bavorsko, Horní Falc, Chebsko), měly vazby i na české země a jejich panovníky. Z toho důvodu je nejobsáhlejší IV. kapitola o vlastních dějinách kláštera, V. kapitola popisuje kontakty kláštera s českými panovníky, ale vazby panovníků zemí Koruny české byly vždy menší než s vládci Římské říše.
|
|
|
Neumovaný breviář Pu VI E 4c z kláštera sv. Jiří
Seifertová, Tereza ; Eben, David (vedoucí práce) ; Ciglbauer, Jan (oponent)
Předkládaná práce se zabývá neumovaným breviářem z fondu Národní knihovny České republiky se signaturou VI.E.4c. Rukopis, původně z knihovny ženského benediktinského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, vznikl po polovině 12. století a je tak nejstarším notovaným pramenem kláštera. Dosud však nebylo uspokojivě vysvětleno, kde kodex vznikl a zda byl skutečně určen pro klášter sv. Jiří nebo zda se do jeho knihovny dostal až později. Zodpovězení této otázky je proto hlavním cílem této práce. První kapitola se zabývá vnějším popisem rukopisu. Pozornost je věnována především hudebně-paleografickému hledisku, a to jak původnímu obsahu breviáře, tak mladším přípisům. Zahrnut je zde rovněž popis nově objeveného fragmentu XXIV.A.65, jež původně patřil k breviáři. Na základě těchto aspektů je pak poněkud zúžen okruh možných proveniencí kodexu. Obsahem breviáře se zabývá kapitola druhá. Podrobněji popisuje jednotlivé oddíly rukopisu: kalendárium, tonář, Commune Sanctorum a samotný liturgický rok. V kapitole jsou také zmíněna určitá obecnější specifika, která se vyskytla při zpracovávání hudebně-liturgického obsahu posledních dvou oddílů breviáře. Nejobsáhlejší je třetí kapitola práce: zde je zpracovaný obsah rukopisu analyzován a porovnáván s dalšími prameny různého typu, stáří i lokace. Na základě srovnávání...
|
|
|
Vývoj valdsaského kláštera od jeho založení do r. 1420 ve vztahu k českým panovníkům a cisterciáckému řádu
Hrdlička, Vojtěch ; Zdichynec, Jan (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent)
Anotace/Abstrakt: Tato bakalářská práce se zabývá dějinami a vývojem cisterciáckého kláštera ve Valdsasech od jeho vzniku roku 1133 až do roku 1420, který tvoří horní časovou hranici práce. Měla by postihnout důvody založení kláštera, jeho vliv a moc v chebském regionu, majetkové a hospodářské vztahy a také změny uvnitř klášterní komunity. Důležité jsou i sociální vztahy mezi jednotlivými členy konventu a zvláště role opata jako představeného kláštera. Autor se pokusil také poukázat na zapojení kláštera do politiky a na účast jeho členů v evropských dějinách a rovněž na podíl jeho členů na utváření středoevropských dějin. Ačkoli Valdsasy působily na půdě Svaté říše římské a rozvíjely své kontakty především s teritorii v užším smyslu říšskými (Bavorsko, Horní Falc, Chebsko), měly vazby i na české země a jejich panovníky. Z toho důvodu je nejobsáhlejší IV. kapitola o vlastních dějinách kláštera, V. kapitola popisuje kontakty kláštera s českými panovníky, ale vazby panovníků zemí Koruny české byly vždy menší než s vládci Římské říše.
|
|
|
Znojemský cyklus a problém vývoje české monumentální malby ve 12. století v kontextu střední Evropy
Louženská, Monika ; Kubík, Viktor (vedoucí práce) ; Všetečková, Zuzana (oponent)
Monika LOUŽENSKÁ: Znojemský cyklus a problém vývoje české monumentální malby ve 12. století v kontextu střední Evropy. Tato diplomová práce rozvíjí námět bakalářské práce, zaměřené na výzdobu rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě a věnuje se otázce dalšího vývoje české monumentální malby ve 12. století. K dnes známému fondu českých nástěnných maleb 12. století je počítána výzdoba kostela sv. Kateřiny ve Znojmě, sv. Klimenta ve Staré Boleslavi, sv. Jiří na Pražském hradě, sv. Petra v Praze na Poříčí a sv. Petra a Pavla v Albrechticích nad Vltavou. Svými východisky a formou se k těmto památkám pojí též malby, datované na počátek 13. století, dochované v kostele sv. Václava v Praze na Proseku, Nanebevzetí Panny Marie v Tismicích, sv. Vavřince v Praze pod Petřínem, sv. Jana a Pavla v Krtni a sv. Jakuba ve Stříbrné Skalici - Rovném. Stěžejní částí je rozbor jednotlivých dochovaných malířských děl, vycházející z metod ikonografické a formální analýzy a zohledňující dosavadní bádání, restaurátorské zprávy i starší dokumentaci. Zabývá se obsahem maleb a jejich stylovými kvalitami a hledá jejich východiska, řeší též otázky datování, typu a původu objednavatelů. Studie nahlíží na zpracovávané téma i z hlediska historického kontextu. Dále sleduje vzájemné vazby a podobnosti mezi danými malbami a hodnotí jejich...
|
|
| |
|
|
První, Druhý a Třetí lateránský koncil
Kaška, Pavel ; Suchánek, Drahomír (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
Bakalářská práce se zabývá analýzou tří lateránských koncilů uznaných katolickou církví za ekumenické. Jmenovitě je to První lateránský koncil (1123), Druhý lateránský koncil (1139) a Třetí lateránský koncil (1179). Rozbor se týká především koncilních kánonů a s nimi spojenými tématy. Hlavním pojítkem práce je církevní reforma započatá v 11. století a vrcholící právě v této době, která silně ovlivňuje tyto koncily. S touto reformou je spojena celá řada témat a otázek, které koncily řeší. Především jsou to otázky simonie, zásahů laiků do církevních záležitostí, papežské volby, biskupské pravomoci, celibátu, důstojnosti kléru, a také míru a pořádku v tehdejší společnosti. Vzhledem k novému pojetí ekumenických koncilů 2. tisíciletí je věnován zvláštní prostor otázce ekumenicity i autority těchto koncilů. Metoda práce je založena na logické analýze kánonů doplněné o poznatky ze sekundární literatury. Klíčová slova: ekumenický koncil, 12. století, dějiny koncilů, První lateránský koncil, Druhý lateránský koncil, Třetí lateránský koncil, církevní reforma, svoboda církve, simonie, intrusie, investitura, biskupská pravomoc, celibát, papežská volba, papežské schizma, papežský primát, ekumenicita, církevní právo, hereze, židé, saracéni, Boží příměří (Treuga Dei), exkomunikace, klatba, chudoba kléru, úkol...
|
|
|
Neumovaný breviář Pu VI E 4c z kláštera sv. Jiří
Seifertová, Tereza ; Eben, David (vedoucí práce) ; Ciglbauer, Jan (oponent)
Předkládaná práce se zabývá neumovaným breviářem z fondu Národní knihovny České republiky se signaturou VI.E.4c. Rukopis, původně z knihovny ženského benediktinského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, vznikl po polovině 12. století a je tak nejstarším notovaným pramenem kláštera. Dosud však nebylo uspokojivě vysvětleno, kde kodex vznikl a zda byl skutečně určen pro klášter sv. Jiří nebo zda se do jeho knihovny dostal až později. Zodpovězení této otázky je proto hlavním cílem této práce. První kapitola se zabývá vnějším popisem rukopisu. Pozornost je věnována především hudebně-paleografickému hledisku, a to jak původnímu obsahu breviáře, tak mladším přípisům. Zahrnut je zde rovněž popis nově objeveného fragmentu XXIV.A.65, jež původně patřil k breviáři. Na základě těchto aspektů je pak poněkud zúžen okruh možných proveniencí kodexu. Obsahem breviáře se zabývá kapitola druhá. Podrobněji popisuje jednotlivé oddíly rukopisu: kalendárium, tonář, Commune Sanctorum a samotný liturgický rok. V kapitole jsou také zmíněna určitá obecnější specifika, která se vyskytla při zpracovávání hudebně-liturgického obsahu posledních dvou oddílů breviáře. Nejobsáhlejší je třetí kapitola práce: zde je zpracovaný obsah rukopisu analyzován a porovnáván s dalšími prameny různého typu, stáří i lokace. Na základě srovnávání...
|
host ::
RSS.